Této lásce, nebo vztahu se naučit nedá. To má člověk v sobě. Pokud ne, bude mít velmi smutný život. Když se tak díváte na fotky či filmy s koťátky, hned byste chtěli jedno nebo šest mít doma. Kdo by nechtěl. Jenže láska ke zvířectvu je takový všeobecný pojem. Proč? Jen těžko si někdo oblíbí krajtu tygrovitou, krokodýla, nebo třeba chobotnici. A zase z druhého konce, asi těžko může mít někdo rád myši, či každý například blechy nebo vši. Jenže, ať chceme či nechceme, jsou to také zvířátka. Sice nás svou přítomností asi moc neoblaží, ale zvířata to jsou.
U těch malých je to navíc více než jisté, protože znám lidi, kteří mají hady oblíbené tak, že je mají doma v teráriu a často se nimi všelijak divně mazlí. Mně osobně třeba had nevadí, ale že bych jej musel mít kolem krku, to tedy nemusím. Mám k nim úctu, jako ostatně k velké většině živočichů, ale na druhé straně vím, že takového hada nenaučím aportovat. Tím pro mne ztrácí na významu jako kamarád.
Mimochodem jsem zavadil o slovo terárium, víte že existují také další pojmy, jako například vivárium, paludárium a tak podobně? Vivárium je to, kde něco žije. Latinsky viva je život. A právě tyto vivária můžeme dále dělit, například paludárium slouží k navození podnebí pralesa a bažin a pěstujeme zde živočichy, kteří něco takového k životu potřebují. Obdobné je třeba insektárium pro hmyz všeobecně, nebo z jiného koutku ripárium pro pěstování vodních rostlin. Ale názvy nejsou podstatné, nikdy jsem neslyšel mého známého říkat, že má doma insektárium nebo testudinárium, kde měl želvy.
Zvířata kolem nás, hlavně ta přítulná jsou tu jistě za účelem působit nám radost. Tím nemyslím třeba takového potkana či podobně. Ostatně se domnívám, že všichni víte která zvířata mám na mysli, nebo která by to měla být. Pár jich vidíte i na fotografiích a neříkejte, že nejsou roztomilá.